a soumraku šla okolo karavana Izmaelských kupců. Juda bratrům navrhnul, aby Josefa prodali do otroctví. Zbavili se tak nenáviděného bratra, aniž jej museli zabít. A tak byl Josef prodán za dvacet stříbrných a Izmaelci ho odvlekli do Egypta. Bratři mezitím zabili kůzle a namočili Josefův šat v krvi. Pak jej ukázali Jákobovi, a ten v žalu roztrhl své roucho a plakal nad osudem Josefa mnoho dní.  
  Když Izmaelci dorazili do Egypta, prodali Josefa jednomu z faraónových hodnostářů - Putífarovi, veliteli osobní stráže faraa. Josef u Putífara pilně pracoval a Putífar byl tak spokojen s jeho zdatností, že z něj udělal správce svého domu. Z Josefa se stal hezký mladík a pohled Putífarovy ženy na něm již dávno spočíval se zalíbením. Snažila se ze všech sil, aby ho svedla, ale Josef odolával. Jednou ho v zoufalství chytila za rukáv jeho šatu.
Josef se jí však vysmeknul a nechal jí v rukou jen kus svého oděvu. Putifarka tento cár oblečení použila jako důkaz proti Josefovi. Tvrdila, že ji chtěl znásilnit, a že jen křikem se jí podařilo před Josefem zachránit. Putifar měl podle zákona nechat Josefa popravit, ale protože znal poctivost svého sluhy, nechal jej uvěznit do žalářní věže pro královské vězně.  
  Jednou se stalo, že také farao nechal zavřít do věže dva své sluhy - pekaře a číšníka. V noci se jim oběma zdál zvláštní sen a ráno prosili Josefa, jestli by jim ho mohl vysvětlit. A Josef skutečně mohl, protože dostal od Boha zvláštní dar, takže dokázal objasnit různé sny a vize. Číšníkovi prozradil, že do tří dnů jej farao povolá zpět do práce. Pekaře měl ale do tří dnů potkat smutný osud. A stalo se přesně tak, jak Josef předpověděl.
Minuly dva roky a Josef byl stále ve vězení. Jedné noci se zdál podivný sen samému vládci Egypta - faraovi. Nikdo z jeho čarodějů ani zaklínačů mu nebyl schopen ten sen vysvětlit. Tehdy si číšník vzpomněl na Josefa. Farao nechal Josefa okamžitě přivést z vězení a řekl mu obsah svého snu.