Odpuštění

1) Josef: Vzpomínám

na chvíle štěstí lásky,

co jsou dnes ty tam.

Dnes čelo mé

zas zdobí vrásky

starostí...

Jak rozhodnou mám?

Lásku dám

anebo ztrestám vinu

za utrpení.

Tak zákeřný čin

jim neprominu,

pocítí

své provinění

Ref.) Mám u nich skrytý dávný dluh

a mocí svou jej splatit smím!

Po léta vězňům byl jsem druh,

kolem se vznášel smrti stín.

Mým otcem, matkou stal se Bůh

jen díky němu vítězím!

Proč tedy záští zmírá duch,

srdce mi bije sobectvím?!

Jen láska Tvá promění

nenávist v odpuštění...

2) Juda: Krutý trest

jenž stihá naše činy

a život křivý,

nepřišel sám

a bez příčiny,

připouštím,

je spravedlivý.

Ruben: Vzpomeň jen

na smutné oči Snílka

a snad pochopíš,

že tenhle trest,

to není mýlka.

Simeon: Připouštím,

však odkud to víš?

Ref.) Josef: Mám u nich skrytý dávný dluh

a mocí svou jej splatit smím!

Po léta vězňům byl jsem druh,

kolem se vznášel smrti stín.

Mým otcem, matkou stal se Bůh,

jen díky němu vítězím!

Proč tedy záští zmírá duch,

srdce mi bije sobectvím?!

Jen láska Tvá promění

nenávist v odpuštění...

3) Josef: Odpouštím

pro tíhu, bolest žití.

Pro zapomnění.

Nemůže klít,

kdo lásku cítí,

vyznávám své pochybení.

Dobrý Pán

mi určil vlastní cestu

a nádherný cíl.

Rád poklekám

a vzdám se trest,

chci dál žít

jen z radostných chvil

Ref.) Mám u nich skrytý dávný dluh

a mocí svou jej splatit smím.

Po léta vězňům byl jsem druh,

kolem se vznášel smrti stín.

Mým otcem, matkou stal se Bůh,

jen díky němu vítězím!

Proč tedy záští zmírá duch,

srdce mi bije sobectvím?!

Josef + Sbor: Jen láska Tvá promění

nenávist v odpuštění v odpuštění...