Dne 9. března 2002 (sobota) jsme podnikli výlet do Příbrami.

Využili jsme toho, že Pepa Dvořák, tehdy ještě člen naší mládeže,

tamější prostředí a lidi velmi dobře zná a zrovna tuto sobotu měl

mít v Příbrami kázání.

Vyjeli jsme ráno z Anděla autobusem tak, abychom dorazili

s dostatečným předstihem.

S předstihem jsme skutečně dorazili.

Avšak moc platné nám to nebylo, neboť jsme po příjezdu zjistili, že ani nevíme,

kde ten "příbramský sbor" vlastně je. A to jsme ještě vystoupili

na té nejperifernější příbramské autobusové zastávce.

Po maratonu napříč městem a nalezení informační tabule s mapou

(věděli jsme, že se příbramští scházejí v nějaké škole)

se nám podařilo na základě logického úsudku vytipovat asi tak pět,

plus mínus deset, možných cílových míst. V tu dobu se však Pepa

dovolal na mobil jedné z místních sester a bylo po starostech.

Škoda jen, že za tři čtvrtě hodiny po oficiálním začátku pobožnosti…

I tak se nám podařilo vše (náš program sestával z písniček, příběhu pro děti,

soutěže a scénky, plus kázání) skončit do dvanácti hodin, kdy se musely

prostory školy, na základě vůle pana školníka, opět uvolnit.

Využili jsme proto doporučení místních a vydali se na Svatou Horu.

Cesta zpět již proběhla bez komplikací, resp. autobusové nádraží

jsme našli fakt sami.

V Příbrami se nám líbilo a děkujeme za milé společenství, v kterém jsme mohli

sobotu prožít.