Honza Trunda - ,,Fire"

 

Narozen 3.2.1967 v porodnici v Uh. Hradišti. Rodný dům, který díky rodičům voněl štestím, jsem měl v Uh. Brodě. Nežil jsem sám, ale ještě s mladší sestrou Pavlou.

Byl jsem nesmírně od malička zvědavý a zkoumavý, vždy jsem tíhl ke zvukům, které jsem slyšel kolem sebe. Jedny hladily, byly kulaté a příjemné, jiné byly ostré a byly spojeny s bolestí. Celá tato škála se vám vryje do vaší duše a najednou se to stalo, ta vnitřní potřeba stále narůstala, touha pomocí tónu, rytmu, textu vyjádřit to, co cítím.

Začal jsem hrát na klavír a můj učitel pan Šiler můj hudební svět a jeho vyjadřování, stále ne a ne pochopit. Musel jsem cvičit nudné etudy, různá prstová cvičení a já jsem chtěl tolik hrát, technika mě svazovala. Dnes samozřejmě vím, že pravdu měl on a ne já a díky technickému ovládnutí nástroje nejsem vázán, a své pocity, tak jako prsty, můžu rozdovádět mezi černými a bílými klávesami a tak za pomocí tónů, každému sdělit to, co cítím.

Hudba nás provází celý život - když se narodíme, a také nás její tóny vyprovází na naší poslední cestě.... Je jako hypnóza a skladatel určuje, jestli se budete smát nebo plakat, jestli tančit nebo pochodovat. Na klavír hraji dvacet pět let a stále jsem na začátku, ale nezůstal jsem jen u něj. Při poslechu v sedmdesátých letech najednou z rádia vyskočily zvuky, které jsem neznal a nemohl zařadit a tady začala další éra ve vyjadřování a aranžování. Na světě se objevily první syntetizátory.

Beznadějně jsem jim propadl, vytvářely to, co jsem slyšel jen ve své hlavě, zvuky, které jste nikde nenašli. Dávaly také svobodu v projevu, ale omezovaly výrazem. V současnosti je to vše jinak a virtuální nástroje jsou i ve vyjádření a tvorbě tónů naprosto identické s akustickými, můžete si znovu vytvářet zvuky, které jsou natolik inspirující, že otvírají vaši duši dokořán.

Snad proto jsou umělci právě tolik na tomto místě zranitelní a věřte, že to bolí. Má třináctá komnata také existuje, jsem rád, že je nyní zavřená i přes nejbolestivější zranění mého života a to zradu nejbližšího člověka.

Nechci jen psát, raději hovořím hudbou, nejsem žádný génius, ale vím že můžu pomoci. Toužil jsem proniknout do všeho, co hudba a její byznys nabízí a tak jsem se dostal nejen na pódia, ale také i za mixážní pult ve studiu Pavla Nováka. Mnoho zkušeností, mnoho zklamání, ale to je život a proto je tak krásný. Dnešní rovnováha je dána nejen mým věkem, ale také tím, co jsem prožil.

Víc neprozradím, věřím, že pokud budete mít zájem, sami se rádi zeptáte....

Váš ,,Oheň" Honza