Jaký byl třinecký muzikál Snílek?

Měla jsem to štěstí, že jsem se v neděli 16. prosince mohla místo učení vypravit do třineckého divadla na hru, nebo vlastně muzikál, Snílek, který vytvořili amatérští herci a zpěváci z třineckého klubu Pathfinder pod vedením Radima Raszky.

Kdysi jsem jako malá holka také hrála, a tak jsem byla zvědavá, jak to vypadá z pohledu diváka. Byla jsem mile překvapena. Muzikál byl zdařilý. Je sice pravda, že po celou dobu jsem téměř mrzla, jelikož na mě klimatizace foukala studený vzduch, ale za to herci, myslím, nemohli.

Opravdu obdivuji lidi, kteří dokáží zpívat před tolika diváky, aniž by se jim třepal hlas, vžít se do role a hrát s největším nasazením a s radostí.

Je pravdou, že zde bylo pár nedostatků a chyb, jako to, že místo zmiňovaných dvanácti bratrů jich na jevišti bylo méně, nebo že občas zvukaři později ozvučili právě zpívajícího nebo mluvícího herce, také technika promítání počítačových efektů nebyla nejdokonalejší, ale tyto chyby byly zanedbatelné v poměru kvality a výkonu herců. Nic ani nikdo není dokonalý. Myslím si, že 98 procent lidí odcházelo spokojených a dojatých hereckým výkonem. Je pravdou, že pro ateisty a nábožensky nezaložené lidi, to nebylo zrovna to pravé ořechové, ale já jsem také ateistka a osobně se mi to fakt líbilo.

Jsem ráda, že si vybrali zrovna téma lásky a odpuštění namísto nenávisti a střílení. Mělo to pozitivní konec a myslím, že každý, kdo odcházel, jistě alespoň jeden večer nad obsahem muzikálu přemýšlel.

Já jsem také přemýšlela a přemýšlím nad tím, proč poslední dobou vycházejí dobré věci jen od nábožensky založených lidí? My, ateisti, se na nic pozitivního nezmůžeme? To u toho musí vždy stát Bůh? Je to snad problém finanční pomoci? Snad se dají peníze sehnat i jinak, tak proč hned házet flintu do žita...

Vendula Haltofová