Vánoční příběh
Jistý člověk jménem Mogo považoval Vánoce za zcela bezvýznamný svátek. Večer 24. prosince měl za nejsmutnější v roce, protože lidé si zpravidla tehdy uvědomují, jak osamělí jsou, anebo si připomínají milovanou osobu, již toho roku ztratili .Mogo byl dobrý člověk. Měl rodinu, hleděl pomáhat druhým a v obchodních záležitostech si počínal čestně. Nechápal však jistou prostoduchost věřících lidí, kteří tvrdí, že Bůh sestoupil na zem proto, aby člověku poskytl útěchu a naději. A protože měl své zásady, nebál se říkat všem, že Vánoce nejenže jsou spíš smutné než veselé, ale že vycházejí z falešného příběhu o Bohu, který se stal člověkem. V předvečer oslavy Kristova narození se jeho žena a děti jako vždy chystaly do kostela. A Mogo je jako vždy poslal, aby šly samy, řka: "Bylo by to ode mne pokrytectví, kdybych šel s vámi. Počkám doma, až se vrátíte." Když rodina odešla, rozdělal oheň v krbu, usedl na svou oblíbenou židli a rozevřel noviny. Vtom jej vyrušil podivný hluk za oknem. V domnění, že se někdo baví házením sněhových koulí na jeho okno, vyšel ven. Uchopil hůl, doufaje, že pobudovi nažene trochu strachu. Jakmile však popošel dál ode dveří, spatřil hejno ptáků, kteří se patrně ztratili v odpolední bouři a teď se chvěli zimou ve sněhu. Když spatřili osvětlený dům, chtěli se zřejmě dostat dovnitř, v letu pak narazili na okenní tabuli a poranili si křídla. "Přece je tu takhle nenechám," zabručel Mogo a přemýšlel, jak jim pomoci. Nakonec zamířil ke garáži, otevřel vrata, rozsvítil a zamával na nebohá stvoření ve snaze naznačit jim cestu do suché a teplé místnosti. Avšak ptáci se ani nepohnuli. "Mají strach," pomyslel si Mogo. Vrátil se do domu pro kousek chleba, rozdrobil jej a vyznačil na sněhu cestu do garáže. Ale i tentokrát jeho snaha vyšla naprázdno. Přiblížil se tedy k hejnu, volal na ptáky, dokonce tu a tam některého z nich postrčil směrem k domu; výsledkem však bylo jen to, že ptáci zneklidněli, počali vzrušeně pobíhat ve sněhu a tak ztrácet drahocenné zbytky sil. Mogo už nevěděl, co dělat. "Musíte mě mít za někoho strašného," zvolal, "copak nechápete, že ke mně můžete mít důvěru?" Ptáci se zemdleně a bezcílně brodili sněhem. "Kdybych se teď mohl jen na pár okamžiků proměnit v ptáka, pochopili byste, že vás chci opravdu zachránit!" zoufale vykřikl Mogo. Tu se náhle jeden z ptáků proměnil v anděla a zeptal se Moga: "Už chápeš, proč se Bůh musel stát člověkem?" |