Zpět na hlavní stránku
 
  Čtení na duben

Kalit vodu

 

U potůčku stojí vlk a pije.

Vlastně nepije, jenom se tak tváří. Hlavně pošilhává po beránkovi, který hasí žízeň o kousek níž po proudu. Vlk tedy předstírá, že taky pije, a zatím přemýšlí o vhodné zámince, jak by mohl jehně sežrat.

Protože ho nic kloudného nenapadá, neláme si dál hlavu a přikročí podle své nátury rovnou k dílu. Rozběhne se k jehněti a rozkřikne se:

"Co mi kalíš vodu?"

"Já vám, prosím pěkně, vodu nekalím, potok přece teče od vás ke mně," breptá jehňátko.

"Cože? Ty si dovoluješ…"

"Já si, prosím pěkně, nic nedovoluju, já …"

"Ale tvůj tatík mi loni vyhrožoval, že mě nabere na rohy!"

"Já jsem, prosím pěkně, loni ještě nebyl na světě…"

"To je jedno! Já přece musím vědět, co říkám!" křičí vlk.

Vrhne se na jehně a sežere je.