Odpověď nám napsal zástupce Církve a.s.d., tajemník Č-S Unie Josef Hrdinka

Církev adventistů zatím nevyjádřila svůj oficiální postoj k problematice transsexuality. Je to dáno i nízkým výskytem transsexuálů v populaci, který v západních zemích činí méně než 0,003%. Transsexuálové jsou po homosexuálech další menšinou, která v poslední době usiluje o uznání normality a přijetí ze strany většinové společnosti. Transsexuality je jednou z dalších etických otázek, o kterých se hovoří v moderní době, která otevírá veškerá dosavadní tabu.



Pro lepší pochopení toho, co je transsexualita, bude dobré nejdříve ukázat na to, co transsexualita není.



a) Transvesticismus. Transvestita je někdo, kdo se obléká do oblečení opačného pohlaví, obvykle muž nosí ženský oděv. Hlavním důvodem však je sexuální vzrušení, které mu to poskytuje. To však není případ transsexuálů, kteří se také oblékají do oblečení opačného pohlaví.
b) Homosexualita. Homosexuálové se identifikují se svým pohlavím, avšak své sexuální pocity a potřeby naplňují s jedinci stejného pohlaví. Pro homosexuály není problémem jejich tělo ani jejich pohlaví.
c) Hermafroditismus, který je stavem člověka s nejednoznačným pohlavím. Velmi zřídka se narodí děti s poruchou vývoje pohlaví, které mají současně mužské i ženské pohlavní orgány. Některé studie odhadují celosvětový počet takto postižených dětí na přibližně 400 od roku 1990. Další poruchou, se kterou se narodí jedno ze 140.000 dětí jsou nejednoznačné genitálie. Toto onemocnění nelze zaměňovat s transsexualitou, při které mají lidé zdravé tělo a vyvinuté pohlavní orgány.



Transsexualita a její vývoj



Existují dvě odlišná pohlaví, muž a žena. Avšak lidé svoji mužskou nebo ženskou identitu vnímají rozdílně intenzivně. Někteří muži jsou velmi "ženští" a některé ženy naopak velmi "mužské". Na pomyslné škále vnímá každý člověk svoji maskulinitu a femininitu odlišně. Závisí to na vývoji sexuální identity. Brzy v raném dětství si dítě uvědomí odlišnost anatomické stavby svého genitálu od stavby pohlavních orgánů dětí opačného pohlaví. Chlapci začnou chápat, že v dospělosti budou mít roli mužů a otců a děvčátka holčička si naopak uvědomí svoje budoucí role matek a žen. Tak při normálním vývoji probíhá proces sexuální identifikace mužské nebo ženské ("gender identity"). Nejdůležitějším obdobím pro její vytváření jsou první tři roky života.



Správný identifikační proces může být narušen poruchou utváření sexuálních center mezimozku před narozením. Narušit jej může také nesprávné chování rodičů třeba tím, že chtěli mít dítě opačného pohlaví, než jaké se jim narodilo a podle toho s ním neuvědoměle jednají. Dalším faktorem je příklad rodičů, kteří sami nemají zcela jasno ve své sociosexuální roli a identitě. Například ve své pohlavní identitě zmatená matka, která se nevyrovnala s rolí tradičné očekávané od ženy. Podobně otec může mít problémy se svou mužskou sociální roli. Takové chování ovlivňuje přístup k dítěti a narušuje formování jeho identity. Ještě silněji může působit odpudivost vzoru rodičů, od něhož se dítě chce v budoucnosti odlišit. Vývoj syna může narušit také matka, která příliš silným citovým poutem synovi znemožňuje, aby své city věnoval ještě jiným lidem.Kromě uvedených příčin existují pravděpodobně ještě další faktory nám dosud neznámé, které proces identifikace s pohlavím také ovlivňují.



Jestliže proběhne proces identifikace s pohlavím opačně od utvořených pohlavních orgánů, vzniká zrcadlové obrácená pohlavní identita a hovořme o transsexualismu. Dotyční lidé jsou přesvědčeni, že problém svého vnímání vyřeší zmíněnou fyziologickou změnou pohlaví. Transsexuální muž se cítí být ženou se vsím všudy. Chce se jako žena chovat, jako žena vypadat, žádá o "přeoperování" pohlavních orgánů, protože ty, se kterými se narodil, pociťuje jako zcela cizí pro svou bytost. Chce změnu úředního zápisu o pohlaví. chce se vdát a být heterosexuálně orientovanému muži normální manželkou a matkou jeho dětí. Naopak transsexuální žena se chce chovat a vypadat jako normální muž, také chce být "přeoperována", změnit zápis o pohlaví v matrice. Chce se oženit a být normálním manželem nějaké heterosexuální ženě a být otcem jejích dětí.



Výraz označující tuto poruchu sexuální identity se objevil teprve kolem roku 1940. Transsexualitou je označován psychiatrický jev, kdy dotyčný člověk odmítá své biologicky a geneticky dané pohlaví a obléká a chová se jako jedinec opačného pohlaví. Transsexuálové jsou tedy biologicky determinovaní muži a ženy, kteří jsou přesvědčeni, že jsou osobami opačného pohlaví. Tyto pocity, že jsou "uvězněni v nesprávném těle" je vedou až k požadavku "změny pohlaví". Lékařská věda a chirurgické možnosti v dnešní době umožňují tento medicínský zákrok. Jde o působení pomocí hormonálních přípravků a o chirurgický zákrok, který změní jejich vzezření a sexuální rysy. Z toho vyplývá, že transsexualita je spíše psychologický problém vnímání vlastní sexuální identity než problém tělesný, tedy opačné pohlaví.



Operativní změna pohlaví často bývá ukončením dlouhodobé psychologické terapie. Odhaduje se, že asi 50% transsexuálů prodělá tuto změnu, která je ve většině případů již nevratná. Vyžaduje dlouhodobou přípravu, chirurgický zákrok spojenou s plastickou chirurgií a následnou medicínskou a psychologickou podporu. Odborníci na změnu pohlaví však poukazují na to, že častokrát ani tento fyziologický zákrok nezmění představy transsexuálů a jejich vnímání sama sebe. Dokonce se již vyskytly případy, kdy psychicky neuspokojení transsexuálové žalovali psychology a lékaře za to, že jim provedli nevratný zákrok, a přitom je dostatečně neinformovali o tom, že s lékařským zákrokem se automaticky nezmění jeji psychické vnímání reality.



Změna pohlaví při transsexualitě přináší další problémy nejen dotyčnému jedinci, ale zvlášť jeho partnerovi nebo partnerce, pokud žije v manželství nebo budoucímu partnerovi. Jde o problémy legislativní, církevní a zvlášť vztahové.



Přestože počet transsexuálů není velký, církev se nevyhne úkolu, aby k ní, stejně jako k dalším problémům, zaujala biblický postoj.



Biblický pohled



Biblická zpráva o stvoření světa a člověka nabízí Boží pohled na lidskou identitu i sexualitu. V Gen 1,27 čteme, že "Bůh stvořil člověka ... muže a ženu je stvořil." Sexuální identita je od počátku nedílnou součástí identity každého člověka. Sexuální identita je dána, není to záležitost volby nebo pocitů. Lidské tělo je dobrým Božím darem a tvoří základ lidské identity. Žel, že ve světě hříchu, narušených vztahů a sexuální revoluce a nekázně dochází také ke zmatení lidské identity. Proponenti sexuální svobody vedou mnoho lidé k falešnému závěru, že sexuální emancipace a svoboda je bez negativních následků. Nárůst pohlavně přenosných nemocí, počtu homosexuálně zaměřených lidí, pedofilů, transsexuálů ukazuje na odvrácenou tvář sexuální uvolněnosti. Transsexuálové vnímají svoje tělo jako to, co stojí v protikladu proti jejich "opravdovému já", které sídlí v jejich mysli a emocích a vnímají své tělo negativně. Bible však lidi vybízí k pozitivnímu postoji ke svému tělu, které je "Božím darem" a je tak cenné, že je pro svoji službu na světě přijal i sám Boží Syn. Avšak už v době Ježíše Krista heretici Manichejci oddělovali člověka od jeho těla a tak to dělala středověká církev.



Gen 2. kapitola předkládá Boží ideál pro lidské sexuální vztahy: měly by být monogamní, heterosexuální a s možností plození potomků. Poslední dva požadavky nelze naplnit ve vztazích stejného pohlaví. Bible říká, že řešením nesprávných postojů není jejich legitimizování. Bůh v další kapitole Genesis ukázal na tragické důsledky pádu lidí do hříchu, které narušily všechny oblasti lidského života a vztahů. Namísto, abychom se snažili nesprávné projevy a vztahy obhajovat a legitimizovat, měli bychom se s Boží pomocí je řešit a léčit. Nový zákon varuje křesťany, aby zneužíváním sexuality "nehřešili proti vlastnímu tělu". (1 Kor 6,18-20) Křesťan má oslavovat Boha svým tělem, a to může dělat za předpokladu, že si svého těla (a identity) váží. Starý zákon používá stejné slovo když zakazuje nesprávné sexuální praktiky a oblékání do oděvu opačného pohlaví. (Dt 22,5; Lv 18,22)



Postoj církve k problému transsexuality



Ve skutečnosti nejde o jednotlivé otázky a problémy, s nimiž se lidé potýkají. Pán Bůh nám jako církvi v Písmu načrtnul určité principy řešení. Máme se snažit jednat podobně jako Ježíš Kristus, který prohlásil: "Vždyť Bůh neposlal svého Syny na svět, aby svět soudil, ale aby skrze něj byl svět spasen." (Jan 3,17) Úkolem církve je vyjadřovat biblické postoje k jednotlivým problematickým skutečnostem v životě lidí a ve světě a také pomáhat hledat cesty ke zmírnění dopadů hříchu ve světě a k nápravě problémů. Pokud je možné problémy řešit, je úkolem církve a věřících lidí hledat jejich řešení a pokoušet se je řešit. Lidé z pomyslné pasti transsexuality neuniknout tím, že se budou snažit přizpůsobit svoje tělesné pohlavní znaky svým představám, ale z Boží milosti a s pomocí milujícího společenství církve se mají snažit přijmout svoji identitu v Božích očích. Vykoupený člověk nemusí trpět pocitem odcizení od své identity ani pocitem vnitřního vykořenění.



Na druhé straně, jako věřící lidé jsme povinni milovat i ty lidi, kteří nebudou schopni překonat své pocity a podstoupí zákrok změny pohlaví stejně jako lidi, kteří budou pociťovat náklonnost ke stejnému pohlaví. Do doby než Bůh při Kristově příchodu zničí příčiny i důsledky hříchu, budeme ve svém těle i ve světě trpět a sténat pod břemenem hříchu. Avšak porušenost a skutečnost hříchu by nás neměla vést k tomu, že nesprávné skutečnosti budeme přijímat a obhajovat. Transsexuálové, kteří prožívají vnitřní nejistotu, pochybnosti a krize, jsou zvlášť ohroženou skupinou lidí, kteří potřebují porozumění, přijetí, objasnění problémů, modlitby a podporu. Zvlášť když jim nepřinesla úlevu terapie nebo operativní změna pohlaví.

Tato otázka byla přeposlána Petru Činčalovi již několikrát, je momentálně pracovně vytížen. Ten měl ze začátku Otázky ohledně sexuality nastarosti. Nově je tímto úkolem pověřena MUDr. Marcela Rozehnalová, prezidentka o.s. CEVAP, které jsme vděčni za její odpovědi.

Ahoj, především Ti děkuji za důvěru. Asi máš pravdu, když Ti přijde
divné ptát se kluka, zda Tě má rád. Ono je vůbec otázka, co to ve
skutečnosti znamená "mít rád". Možná také trošku záleží na tom, kolik je
Ti let. Naprosto rozumím tomu, že se člověk zamiluje - je to kouzelná
hříčka "přírody" a nic moc s tím nenaděláme. To je normální. Možná by
ses divila, že se to může stát naprosto kdykoli a netýká se to jen
mladých lidí. Dokonce se to může stát i dospělým lidem, kteří maqjí
svého manžela nebo manželku. Emoce jsou podivná věc. Přijdou, na nic se
nás neptají, jen nám tak vstoupí do života. Potud je to tedy normální.
Normální už není, pokud podle nich jednáme - někdy nás totiž mohou
zavést na pěkné scestí. Tím nechci říct, že když ses zamilovala, jsi na
cestě ke zkáze. To jistě ne.Možná si ale popřemýšlej o tom, jaké jsou
Tvé cíle v životě, co musíš udělat, abys jich dosáhla, co pro Tebe
znamená partnerský vztah, co od něho očekáváš a co jsi ochotna sama dát,
obětovat. Jak moc jsi na vztah připravena - znamená to třeba také ptát
se, zda mi jde opravdu o druhého člověka a jeho budoucnost nebo o mě, o
to, aby mi bylo dobře - a teď. To jsou totiž dvě zcela odlišné věci.Tím
Tě rozhodně nechci odradit od první lásky. Ale pokud chceš být v životě
šťastná, je moc důležité, abys především období dospívání (předpokládám,
že v tomto věku se patrně nacházíš) využila veškerý svůj potenciál,
soustředila se na rozvoj své osobnosti, svého charakteru, měla co
nejvíce přátel a u kluků si hodně všímala, jak se kde chovají - jak se
chovají ke svým přátelům, k malým dětem, starým lidem, ke svým rodičům,
jak o nich mluví a podobně. No, nevím, jestli jsem Ti nějak pomohla.
Vím, první lásky jsou první lásky. Ale aby toho nebylo málo, nasadím Ti
do hlavy ještě jednoho brouka - ať je Ti, kolik chce, pravděpodobně už
někde žije Tvůj budoucí manžel - možná ho už znáš, ale nevíš o tom,
možná ho ještě vůbec neznáš. ALE UŽ DNES MU MŮŽEŠ BÝT VĚRNÁ a můžeš se
připravovat rozvojem sebe sama na to, abys pro něj jednou byla tou
nejlepší manželkou a nejlepší matkou pro Tvé děti. No, asi jsem Ti moc
neporadila - na jednu otázku jsem Ti položila mnoho dalších.... No,
přeji Ti hodně štěstí a moudrosti v rozhodování a celém Tvém životě.
Snad jen ještě jednu věc. Nezapomeň, že jsi naprosto jedinečná a že
Tvoje láska a sexualita má obrovskou hodnotu! S láskou Marcela

Ahoj, děkuji za otázku. Velice mě těší, že takto přemýšlíš a že pro Tebe sex není jen záležitostí exploze hormonů, ale zjevně je spojen se závazkem. Na Tvou otázku sis částečně odpověděl již sám a věřím, že celou odpověď máš v sobě. Sexuolog by Ti odpověděl ale jinak určitě jinak než já. Záleží na tom, z jakého aspektu celou situaci posuzuješ. Předpokládám,. že důvod, proč se takto ptáš, pramení z toho, že svůj vztah chceš budovat v Boží přítomnosti. Odpovím Ti tedy z tohoto pohledu - i když jen částečně. Hlubší porozumění by vyžadovalo celý den povídání - ale už se to plánuje. Určitě je důležité, aby se lidé před vstupem do manželství poznali, aby si hodně povídali a rozvíjeli citovou a sociální složku lidské sexuality. Měli by znát své ideály, sny, touhy, zranění, zklamání, obavy, očekávání, měli by také znát své rodiny. Čím více v tomto ohledu dokážu, čím lépe se naučí komunikovat a čím více si budou vědomi mužsko-ženských rozdílů (Muži jsou z Marsu, ženy jsou z Venuše - doporučuji si přečíst), tím lépe budou připraveni na budoucí manželství a tím i projevy jejich intimity budou stát na pevném základě. Možná se Ti zdá, že Ti neodpovídám na Tvou otázku, ale věř tomu, že odpovídám.... Co se týče projevů intimity, je jistě také důležité, aby partneři měli své společné prožitky - dotyky, hlazení, líbání. Dotyky v intimních partiích jako jsou prsa a pohlavní orgány by ale měly patřit až do vztahu dvou lidí, kteří jsou si navzájem natolik oddáni, že před Bohem stojí jako muž a žena navěky. Ostatní projevy intimity - hlazení, líbání - si pár může dopřávat, ale měl by vědět, nakolik je silný, aby nepodlehl síle lásky a touhy, která je obrovská, ale mimo říši Božích zákonů se může stát zničující. Přeji Tobě i Tvé partnerce hodně lásky, radosti a Božího vedení a požehnání. S láskou Marcela

Tato práce je k dispozici v archivu a knihovně Teol. semináře
Sázava.
Vašek

Je to velice klíčová záležitost a nelze odpovědět dvěma větami. (Bůh stvořil člověka na svůj obraz - jako muže a ženu). Je to alfa omega a většina lidí nerozumí nejhlubší podstatě. Přemýšlím o tom, že bychom mohli zorganizovat nějaké jednodenní setkání na toto téma, které by šlo více do hloubky, kde bych mohla více objasnit i z pohledu Božího ideálu tyto otázky týkající se intimity páru, hranic a podobně. Musela bych si to připravit tak, aby to bylo na míru pro mladé lidi z církve, aby to bylo jasné a zároveň i praktické. Zabývám se tímto tématem poměrně detailně již 18 let. Považuji ho za klíč. Více o setkání, přednášce na toto téma bude brzy oznámeno.
Standard absolutní lásky, t.j. sexuální zdrženlivosti před manželstvím a manželské věrnosti je podstatou obnovy původního Božího ideálu, podstatou požehnání, které Bůh chce dát svým dětem. Prostřednictvím lásky nasměrované na Boha - nemám teď na mysli jen agapé, ale oba typy lásky - agapé a eros - v jednotě a harmonii může sám Bůh přebývat ve vztahu dvou lidí, kteří se tímto stávají spolustvořiteli Božího ideálu tím že ve vztahu lásky nasměrované na Boha, lásky, ve které může Bůh přebývat, jsou obdařeni schopností dát zrození novému životu. Je to to největší tajemství a nejposvátnější pouto mezi člověkem a Bohem. Nevím, jestli se vyjadřuji srozumitelně. Chci tím jen říci, že pro muže i ženu je důležité rozvíjet nejprve svůj osobní vztah s Bohem a ve vzájemném vztahu se dívat jeden na druhého jako na Božího syna/dceru a tím pádem jako na svého bratra/sestru. Když si přečteš dotaz, který jsi mi posla - tak sis v podstatě odpověděla sama. Člověk , který má vztah s Bohem je obdařen vnímavostí vůči Božímu ideálu a v podstatě cítí, když se dostává mimo říši Boží lásky. Vztah mezi mužem a ženou je klíčový - a naše sexualita je klíčem a hranicí mezi Nebem a peklem. Budeš-li mít zájem, jsem otevřena k hlubší spolupráci. S přáním Božího požehnání Marcela

.

.

Nevime presne, kam miris s tim dlouhym chozenim. Zname „parik,“ kteri spolu chodili behem vysoke skoly, vzali se, a pokracuji ve studiu na vysoke skole (bez deti zatim) a jsou oba nadmiru spokojeni. Pokud existuji zavazne duvody, proc by dva dospeli lide spolu meli chodit tak dlouho jako napr. 7 let, pak je dobre zvazit nasledujici skutecnost.
Sexualni touhu bychom tak jednoznacne nevynechavali, o te je tady rec. A sice jde o to, jak zharmonizovat vztah dvou lidi, kteri spolu chodi, aby se jejich vztah zdarne a zdrave vyvijel a vse bylo na spravnem miste. Mas pravdu, domnivas-li se, ze laska je mnohem vic nez sex, ale pokud by ses domnival, ze sex je pouze vyplod hrichu a ze sexualita nema co spolecneho s laskyplnym vztahem dvou lidi, kteri spolu chodi, asi by ses mylil. Pokud spolu dva lide prateli, je to krasne a muze to trvat dlouho. Chozeni je proces priblizovani se, ktery se muze se vychutnavat dlouhou dobu, kdyz se vezme za spravny konec (jak naznacuje Alberta Mazatova – viz odpoved na otazku 13)! Presto asi nebudes nic namitat proti tomu, ze kdyz spolu dva lide chodi a vsestranne (holisticky, celistve) rozviji svuj vztah, pak to s odstupem casu bude vyvolavat vzajemnou touhu po fyzicke vyjadreni vzajemne naklonnosti. Pokud se dva lide, kteri spolu chodi, sblizuji dusevne, bude se v nich probouzet i prirozena touha priblizit se telesne.
Kdyz se dva lide rozhodnou, ze tuto touhu budou (z jakehokoliv duvodu) prehlizet na dobu neurcitou, je to mozne, ale ma to sva rizika. Jinymi slovy, kdyz dva lide poznaji, ze jejich vztah dozral do bodu, kdy se chteji vzit, a oni to oddaluji (rok, dva, tri), je realna sance (jak jsi sam uvedl), ze se to projevi negativne i v ostatnich oblastech jejich vztahu (dusevne, socialne, psychicky, atd.) a jejich vztah muze byt narusen.
Takovych pripadu je ovsem mene nez tech, kdyz spolu spolu dva lide pri dlouhodobem chozeni proste ziji. Ze i to muze negativne ovlivnit jejich budoucnost, o tom uz tady byla rec. („Statistiky ukazuji, ze sexualni zivot pred manzelstvim neprodluzuje ani nezlepsuje kvalitu manzelstvi. Ve skutecnosti se opak zda byt pravdou.”
Takze chodit delsi dobu je mozne, zalezi to na kazdem jednotlivem vztahu, ale nechavat vas vztajemny vztah dlouhou dobu prezravat, to je riziko, ktere za to nestoji (zrovna jako to plati i pro pripad souziti na volne noze).
(Mimochodem, z pribehu o Jakobovi a Rachel se neda vycist nic o zpusobu jeho chozeni s ni. "Jakob slouzil za Rachel sedm let; bylo to pro neho jako nekolik dni, protoze ji miloval." Co to konkretne znamena, se muzeme pouze domnivat. Faktem je, ze mel Jakob plne ruce prace a ze behem jeho sluzby se Labanova stada hojne rozmnozila. Na druhe strane, jeho Otec Izak chozeni nepotreboval vubec jak lze vycist z textu: "I Rebeka se rozhledla a spatrila Izaka. Sesedla z velblouda... Vzala tedy rousku a zahalila se... Izak pak uvedl Rebeku do stanu sve matky Sary. Vzal si ji a stala se jeho zenou. A zamiloval si ji." )

Daniela & Petr

Same to je zajímavá otázka :o) Pokud to myslíš vážně, tak oba dva víme, že je ohledně vrchní části těla dost podstatný rozdíl mezi chlapcem a děvčetem :o) Postupné odhalení fyzické nahoty vnímám jako pozvolný možný důsledek odhalení svých povah a myšlenek, které je důsledkem vzájemného poznávání se. Pak může být i to fyzické odhalení silným zážitkem. Přesto bych se přimlouval, aby jste v odhalování nahoty v žádném případě nespěchali, protože jakmile „do hry“ vzájemného chození vstoupí odhalení vzájemné nahoty a přirozeným důsledkem jsou pak fyzické dotyky na intimních místech, v erotogenních zónách, většinou se tím ještě více „vypíná“ rozum a intelektuální poznání a důsledkem toho vás pak hormony mohou nejen oslepit, ale i zotročit… A později můžete prožít dost nepříjemnou kocovinu… Tak vem rozum do hrsti a nech všechno uzrát :o) Vašek