K otázce umělého oplodnění. Pisatel má pravdu - je to
trochu otázka etiky - protože z emryologického hlediska začíná život
okamžikem splynutí vajíčka spermie. In vitro se oplodní několik vajíček,
jen jedno nebo dvě embrya jsou ale ta vyvolená. Která budou žít? O tom
rozhodne los štěstěny! Tento argument by tedy byl proti umělému
oplodnění. Stejně tak jako další, a sice ten, že většinou pro neplodnost
bývá důvod - mám na mysli duchovní - něco jako placení odškodnění za
něco, co se událo v rodové linii možná i několik generací zpátky. Pak je
otázka, má se za každou cenu jít proti - nebo spíše toto odškodnění s
pokorou přijmout? Na druhou stranu zase proti tomu všemu hovoří to, že
takový pár může být vynikajícími rodiči, vychovat úžasného člověka,
který může znamenat mnoho dobrého pro lidstvo i pro Boha (nebo také
pořádného lumpa, kdo ví?). V tomto nemám svůj názor tak zcela
jednoznačně vyhraněný. Dokonce se obávám, že právě toto je otázka, na
kterou nelze dát, jak píše další pisatel, onu jasnou černobílou
odpověď... Myslím, že se to může i případ od případu různit. Jistě bude
záležet i na motivaci páru pro toto rozhodnutí, na jeho postoji vůči
Bohu, jeho zodpovědnosti, s níž budou schopni se za své rozhodnutí
postavit. Nakonec před Bohem stojíme každý sám za sebe...Asi Vás zklamu,
ale nemám jasnou odpověď...

Jinak k citaci z dalšího obsáhlého a řekla bych, že velice rozumného
příspěvku: "*Ak má pani MUDr. M. Rozehnalová na mysli Božie zákony,
ktoré tosú ." Nechtěla jsem pisatele dráždit. Má pravdu, že v Bibli
nenajdeme vše, že vše není černobílé a jednoduché. I když na druhou
stranu ony Boží zákony jsou dost jednoduché. Co je složité, je podle
nich žít. :-) A které že to jsou? Pokud bych měla odpovědět (i když
myslím, že na mě tato otázka nebyla vznesena), odpověděla bych slovy
jednoho tesaře: "Hledejte a naleznete..." :-)

Marcela

Odpověď nám napsal prezident ACET ČR - Bc. František Krampota, www.acet.cz

Jsem moc rad za pohled O+E (podle dopisu se domnivam, ze se jedna o krestansky par, kteri svuj pristup k predmanzelskemu sexu resi - a mozna i vyresili...).

V mnohem maji pravdu - napr. v historickem (dobovem) pozadi textu z bible, tehdejsim mravum, zvykum,atd....ale - bible se nese pres casovy horizont, letopocty, hranice, zvyky...ona totiz nebyla napsana jen pro tu, ci onu dobu a lidi zijici v ni. Zaroven ale byla napsana tak, aby ji tehdy soucastni citatele nejlepe rozumeli. V ni plati i dnes a do konce tohoto veku obecna pravidla pro zivot stvoreni = nas lidi. at ctu zepredu dozadu a zpet bibli, tak nenaleznu napsano toto: " Nesmis mit pred svatbou zadny pohlavni styk, jinak zemres, vyloucim te z meho lidu,atd...". Ale ctu tam oddily, ktere se k tomu "trosku" vazi - napr. cizoloznice a farizejove (zena byla vdana), duraz na to, aby "kazatel" byl jen jednou zenaty, zeny, aby si vazily svych muzu, muzi, aby milovali sve zeny,atd........mluvi se zde o manzelstvi=o tom nejlepsim spolecenstvi mezi stvorenim, ale nemluvi se primo o vztazich pred manzelstvim...? Jakoby Buh vubec nepocital s tim, ze neco takoveho bude pred manzelstvim (vrcholem vztahu mezi muzem a zenou) .

Dnes mladi lide ( a nejen oni) mohou slyset a cist:

- jestli nemas pravidelne sex, tak nejsi normalni (popr. asi jsi jinak orientovany...)

- kdyz se ti libi holka/kluk, tak spolu zacnete chodit a sex je dukazem vaseho vztahu

- vzdy pouzivej kondom

- kazde druhe manzelstvi se rozvadi = tzn. asi i to tvoje jednou zkonci, tak si uzivej nebo se nezen

- jestli cekas se sexem do manzelstvi, tak nejsi normalni a dalsi "pravdy"

Ptam se - proc se tam zaroven nedozvedi take dopad predcasneho, rychleho, mnohdy neuvazeneho sexu? Proc se tam nepise i o tom, ze kondom muze ochranit pred nechtenym otehotneni, ale neresi vztah mezi klukem a holkou? Proc se tam nemluvi o tom, ze cim drive zacne kluk/holka sex. zit, tak tim se zvysuje riziko castejsich dalsich sex. vztahu a tim i rizik, ktere se k tomu vazi??? (nechtene otehotneni, STD, HIV). Proc ta "pravda" o zivote neni dopsana az do mozneho konce? Proc se mladi lide nedozvi i o tom, ze s mnozstvim sex. zazitku pred manzelstvim si do manzelstvi mohou prinest problemy vztahove?

Nepisi proti sexu, ktery Buh dal lidem k poteseni a plozeni, ale pisi i o nasledcich sexu bez hranic. V beznem zivote se to takto nenazyva...

Pri svem poradenstvi zejmena s mladymi lidmi, jsem se nikdy sesetkal s tim, ze by mi napr. divka, ktera nemela s nikym pohlavni styk rekla, ze ma strach z toho, ze by byla HIV+. Naproti tomu jsem mluvil s desitky lidi, kteri po pohlavnich stycich prozili nasledne strach s HIV pozitivity. A zel, u nekterych se to potvrdilo...

S timto nazorem souhlasim:

Otázka znie inak. Som spolu so sexuálnym životom ochotný/á a schopný/á prijať celý záväzok vzťahu so svojim partnerom? Alebo sa chcem len krátkodobo oddávať sexualnej vášni a uspokojeniu svojich chúťok a striedať partnerov ako mi prídu "pod ruku"? Je ten človek, s ktorým pomocou sexuálneho vzťahu vytváram jednotu bytostí hoden tejto prednosti?
To sú otázky, ku ktorým ma vedie čítanie Biblie. Ak chcem na ne odpovedať poctivo a ísť správnou cestou, určite to nebude mimo Božej prítomnosti.
O+E

Na druhou stranu se musim zeptat, jestli mam 100% jistotu v tom partnerovi, s kterym mam pohlavni styk a on prevzal zavazek, jestli s nim vydrzim az do svatby (to neni vrchol vztahu!!!!), ale i po zbytek zivota?!!!

Nejsem si tak jisty v tom, pokud se dva krestane do sebe zamiluji ( je jim napr. 17 let), dohodnou se v tom, ze spolu proziji zbytek sveho zivota, pohlavne spolu budou zit, ze jim to 100% vyjde....nekterym ano, nekterym ne...

Jak to bude s dalsim nasledujicim vztahem? Bude se to opakovat? Jakou roli v tom bude hrat sex? Bude to vrchol vztahu (ti dva budou jedno telo) nebo soucast vztahu mezi dvema lidmi? Tech otazek by bylo vice. Co tim chci rici? V cem bychom se potom ve vztazich lisili od ostatnich? Ano - ty nase vztahy by byly mezi krestany....ale mohou potom nasledky takovych vztahu (otehotneni, psych. dopad rozchodu, neduvera v manzelstvi, zraneni,atd...) postihnout i krestany? Mohou. A kdo za to muze? Buh? My lide, kteri si stale chceme zit podle sveho a posouvat dobre hranice v nasich zivotech.

Sex je dobry, je to sila, tak mocna a mohutna, ktera nas ovlivnuje. A zaroven jedina oblast, kde se muzeme podilet na tvoreni zivota = je to skutecne nase zodpovednost! Ale ne jenom za nas (partnery), ale za nase dite - pokud jiz sexualne zijeme.

Frantisek

Problematika umělého oplodnění není samozřejmě téma, které by Bible řešila, protože v biblických dobách to nebylo díky tehdejší lékařské vědě aktuální. Pokud se jedná o starší manželský pár, který se rozhodne pro tuto cestu z jistě pochopitelných důvodů, nevidím důvod, proč by se s tím měli trápit, nebo vidět v této cestě nějaký problém. Pokud by někdo argumentoval tím, že je to „nepřirozené“ apod. , pak můžeme dát otazník nad celou lékařskou vědu, protože i ona vlastně „napravuje“ to, co by častokrát „přirozenou cestou“ vedlo k bolesti a třeba i ukončení života. Nejsem si jist, jestli jsem dobře pochopil meritum Vaší otázky . Pokud ano, tolik má odpověď, pokud ne, doporučoval bych setkání s kazatelem, kterému důvěřujete a s ním eventuelně probrat vaše další pochybnosti, případné nejasnosti… S přáním všeho dobrého Vašek Vondrášek

Odpověď nám napsal zástupce Církve a.s.d., tajemník Č-S Unie Josef Hrdinka

Církev adventistů zatím nevyjádřila svůj oficiální postoj k problematice transsexuality. Je to dáno i nízkým výskytem transsexuálů v populaci, který v západních zemích činí méně než 0,003%. Transsexuálové jsou po homosexuálech další menšinou, která v poslední době usiluje o uznání normality a přijetí ze strany většinové společnosti. Transsexuality je jednou z dalších etických otázek, o kterých se hovoří v moderní době, která otevírá veškerá dosavadní tabu.



Pro lepší pochopení toho, co je transsexualita, bude dobré nejdříve ukázat na to, co transsexualita není.



a) Transvesticismus. Transvestita je někdo, kdo se obléká do oblečení opačného pohlaví, obvykle muž nosí ženský oděv. Hlavním důvodem však je sexuální vzrušení, které mu to poskytuje. To však není případ transsexuálů, kteří se také oblékají do oblečení opačného pohlaví.
b) Homosexualita. Homosexuálové se identifikují se svým pohlavím, avšak své sexuální pocity a potřeby naplňují s jedinci stejného pohlaví. Pro homosexuály není problémem jejich tělo ani jejich pohlaví.
c) Hermafroditismus, který je stavem člověka s nejednoznačným pohlavím. Velmi zřídka se narodí děti s poruchou vývoje pohlaví, které mají současně mužské i ženské pohlavní orgány. Některé studie odhadují celosvětový počet takto postižených dětí na přibližně 400 od roku 1990. Další poruchou, se kterou se narodí jedno ze 140.000 dětí jsou nejednoznačné genitálie. Toto onemocnění nelze zaměňovat s transsexualitou, při které mají lidé zdravé tělo a vyvinuté pohlavní orgány.



Transsexualita a její vývoj



Existují dvě odlišná pohlaví, muž a žena. Avšak lidé svoji mužskou nebo ženskou identitu vnímají rozdílně intenzivně. Někteří muži jsou velmi "ženští" a některé ženy naopak velmi "mužské". Na pomyslné škále vnímá každý člověk svoji maskulinitu a femininitu odlišně. Závisí to na vývoji sexuální identity. Brzy v raném dětství si dítě uvědomí odlišnost anatomické stavby svého genitálu od stavby pohlavních orgánů dětí opačného pohlaví. Chlapci začnou chápat, že v dospělosti budou mít roli mužů a otců a děvčátka holčička si naopak uvědomí svoje budoucí role matek a žen. Tak při normálním vývoji probíhá proces sexuální identifikace mužské nebo ženské ("gender identity"). Nejdůležitějším obdobím pro její vytváření jsou první tři roky života.



Správný identifikační proces může být narušen poruchou utváření sexuálních center mezimozku před narozením. Narušit jej může také nesprávné chování rodičů třeba tím, že chtěli mít dítě opačného pohlaví, než jaké se jim narodilo a podle toho s ním neuvědoměle jednají. Dalším faktorem je příklad rodičů, kteří sami nemají zcela jasno ve své sociosexuální roli a identitě. Například ve své pohlavní identitě zmatená matka, která se nevyrovnala s rolí tradičné očekávané od ženy. Podobně otec může mít problémy se svou mužskou sociální roli. Takové chování ovlivňuje přístup k dítěti a narušuje formování jeho identity. Ještě silněji může působit odpudivost vzoru rodičů, od něhož se dítě chce v budoucnosti odlišit. Vývoj syna může narušit také matka, která příliš silným citovým poutem synovi znemožňuje, aby své city věnoval ještě jiným lidem.Kromě uvedených příčin existují pravděpodobně ještě další faktory nám dosud neznámé, které proces identifikace s pohlavím také ovlivňují.



Jestliže proběhne proces identifikace s pohlavím opačně od utvořených pohlavních orgánů, vzniká zrcadlové obrácená pohlavní identita a hovořme o transsexualismu. Dotyční lidé jsou přesvědčeni, že problém svého vnímání vyřeší zmíněnou fyziologickou změnou pohlaví. Transsexuální muž se cítí být ženou se vsím všudy. Chce se jako žena chovat, jako žena vypadat, žádá o "přeoperování" pohlavních orgánů, protože ty, se kterými se narodil, pociťuje jako zcela cizí pro svou bytost. Chce změnu úředního zápisu o pohlaví. chce se vdát a být heterosexuálně orientovanému muži normální manželkou a matkou jeho dětí. Naopak transsexuální žena se chce chovat a vypadat jako normální muž, také chce být "přeoperována", změnit zápis o pohlaví v matrice. Chce se oženit a být normálním manželem nějaké heterosexuální ženě a být otcem jejích dětí.



Výraz označující tuto poruchu sexuální identity se objevil teprve kolem roku 1940. Transsexualitou je označován psychiatrický jev, kdy dotyčný člověk odmítá své biologicky a geneticky dané pohlaví a obléká a chová se jako jedinec opačného pohlaví. Transsexuálové jsou tedy biologicky determinovaní muži a ženy, kteří jsou přesvědčeni, že jsou osobami opačného pohlaví. Tyto pocity, že jsou "uvězněni v nesprávném těle" je vedou až k požadavku "změny pohlaví". Lékařská věda a chirurgické možnosti v dnešní době umožňují tento medicínský zákrok. Jde o působení pomocí hormonálních přípravků a o chirurgický zákrok, který změní jejich vzezření a sexuální rysy. Z toho vyplývá, že transsexualita je spíše psychologický problém vnímání vlastní sexuální identity než problém tělesný, tedy opačné pohlaví.



Operativní změna pohlaví často bývá ukončením dlouhodobé psychologické terapie. Odhaduje se, že asi 50% transsexuálů prodělá tuto změnu, která je ve většině případů již nevratná. Vyžaduje dlouhodobou přípravu, chirurgický zákrok spojenou s plastickou chirurgií a následnou medicínskou a psychologickou podporu. Odborníci na změnu pohlaví však poukazují na to, že častokrát ani tento fyziologický zákrok nezmění představy transsexuálů a jejich vnímání sama sebe. Dokonce se již vyskytly případy, kdy psychicky neuspokojení transsexuálové žalovali psychology a lékaře za to, že jim provedli nevratný zákrok, a přitom je dostatečně neinformovali o tom, že s lékařským zákrokem se automaticky nezmění jeji psychické vnímání reality.



Změna pohlaví při transsexualitě přináší další problémy nejen dotyčnému jedinci, ale zvlášť jeho partnerovi nebo partnerce, pokud žije v manželství nebo budoucímu partnerovi. Jde o problémy legislativní, církevní a zvlášť vztahové.



Přestože počet transsexuálů není velký, církev se nevyhne úkolu, aby k ní, stejně jako k dalším problémům, zaujala biblický postoj.



Biblický pohled



Biblická zpráva o stvoření světa a člověka nabízí Boží pohled na lidskou identitu i sexualitu. V Gen 1,27 čteme, že "Bůh stvořil člověka ... muže a ženu je stvořil." Sexuální identita je od počátku nedílnou součástí identity každého člověka. Sexuální identita je dána, není to záležitost volby nebo pocitů. Lidské tělo je dobrým Božím darem a tvoří základ lidské identity. Žel, že ve světě hříchu, narušených vztahů a sexuální revoluce a nekázně dochází také ke zmatení lidské identity. Proponenti sexuální svobody vedou mnoho lidé k falešnému závěru, že sexuální emancipace a svoboda je bez negativních následků. Nárůst pohlavně přenosných nemocí, počtu homosexuálně zaměřených lidí, pedofilů, transsexuálů ukazuje na odvrácenou tvář sexuální uvolněnosti. Transsexuálové vnímají svoje tělo jako to, co stojí v protikladu proti jejich "opravdovému já", které sídlí v jejich mysli a emocích a vnímají své tělo negativně. Bible však lidi vybízí k pozitivnímu postoji ke svému tělu, které je "Božím darem" a je tak cenné, že je pro svoji službu na světě přijal i sám Boží Syn. Avšak už v době Ježíše Krista heretici Manichejci oddělovali člověka od jeho těla a tak to dělala středověká církev.



Gen 2. kapitola předkládá Boží ideál pro lidské sexuální vztahy: měly by být monogamní, heterosexuální a s možností plození potomků. Poslední dva požadavky nelze naplnit ve vztazích stejného pohlaví. Bible říká, že řešením nesprávných postojů není jejich legitimizování. Bůh v další kapitole Genesis ukázal na tragické důsledky pádu lidí do hříchu, které narušily všechny oblasti lidského života a vztahů. Namísto, abychom se snažili nesprávné projevy a vztahy obhajovat a legitimizovat, měli bychom se s Boží pomocí je řešit a léčit. Nový zákon varuje křesťany, aby zneužíváním sexuality "nehřešili proti vlastnímu tělu". (1 Kor 6,18-20) Křesťan má oslavovat Boha svým tělem, a to může dělat za předpokladu, že si svého těla (a identity) váží. Starý zákon používá stejné slovo když zakazuje nesprávné sexuální praktiky a oblékání do oděvu opačného pohlaví. (Dt 22,5; Lv 18,22)



Postoj církve k problému transsexuality



Ve skutečnosti nejde o jednotlivé otázky a problémy, s nimiž se lidé potýkají. Pán Bůh nám jako církvi v Písmu načrtnul určité principy řešení. Máme se snažit jednat podobně jako Ježíš Kristus, který prohlásil: "Vždyť Bůh neposlal svého Syny na svět, aby svět soudil, ale aby skrze něj byl svět spasen." (Jan 3,17) Úkolem církve je vyjadřovat biblické postoje k jednotlivým problematickým skutečnostem v životě lidí a ve světě a také pomáhat hledat cesty ke zmírnění dopadů hříchu ve světě a k nápravě problémů. Pokud je možné problémy řešit, je úkolem církve a věřících lidí hledat jejich řešení a pokoušet se je řešit. Lidé z pomyslné pasti transsexuality neuniknout tím, že se budou snažit přizpůsobit svoje tělesné pohlavní znaky svým představám, ale z Boží milosti a s pomocí milujícího společenství církve se mají snažit přijmout svoji identitu v Božích očích. Vykoupený člověk nemusí trpět pocitem odcizení od své identity ani pocitem vnitřního vykořenění.



Na druhé straně, jako věřící lidé jsme povinni milovat i ty lidi, kteří nebudou schopni překonat své pocity a podstoupí zákrok změny pohlaví stejně jako lidi, kteří budou pociťovat náklonnost ke stejnému pohlaví. Do doby než Bůh při Kristově příchodu zničí příčiny i důsledky hříchu, budeme ve svém těle i ve světě trpět a sténat pod břemenem hříchu. Avšak porušenost a skutečnost hříchu by nás neměla vést k tomu, že nesprávné skutečnosti budeme přijímat a obhajovat. Transsexuálové, kteří prožívají vnitřní nejistotu, pochybnosti a krize, jsou zvlášť ohroženou skupinou lidí, kteří potřebují porozumění, přijetí, objasnění problémů, modlitby a podporu. Zvlášť když jim nepřinesla úlevu terapie nebo operativní změna pohlaví.

Tato otázka byla přeposlána Petru Činčalovi již několikrát, je momentálně pracovně vytížen. Ten měl ze začátku Otázky ohledně sexuality nastarosti. Nově je tímto úkolem pověřena MUDr. Marcela Rozehnalová, prezidentka o.s. CEVAP, které jsme vděčni za její odpovědi.

Ahoj, především Ti děkuji za důvěru. Asi máš pravdu, když Ti přijde
divné ptát se kluka, zda Tě má rád. Ono je vůbec otázka, co to ve
skutečnosti znamená "mít rád". Možná také trošku záleží na tom, kolik je
Ti let. Naprosto rozumím tomu, že se člověk zamiluje - je to kouzelná
hříčka "přírody" a nic moc s tím nenaděláme. To je normální. Možná by
ses divila, že se to může stát naprosto kdykoli a netýká se to jen
mladých lidí. Dokonce se to může stát i dospělým lidem, kteří maqjí
svého manžela nebo manželku. Emoce jsou podivná věc. Přijdou, na nic se
nás neptají, jen nám tak vstoupí do života. Potud je to tedy normální.
Normální už není, pokud podle nich jednáme - někdy nás totiž mohou
zavést na pěkné scestí. Tím nechci říct, že když ses zamilovala, jsi na
cestě ke zkáze. To jistě ne.Možná si ale popřemýšlej o tom, jaké jsou
Tvé cíle v životě, co musíš udělat, abys jich dosáhla, co pro Tebe
znamená partnerský vztah, co od něho očekáváš a co jsi ochotna sama dát,
obětovat. Jak moc jsi na vztah připravena - znamená to třeba také ptát
se, zda mi jde opravdu o druhého člověka a jeho budoucnost nebo o mě, o
to, aby mi bylo dobře - a teď. To jsou totiž dvě zcela odlišné věci.Tím
Tě rozhodně nechci odradit od první lásky. Ale pokud chceš být v životě
šťastná, je moc důležité, abys především období dospívání (předpokládám,
že v tomto věku se patrně nacházíš) využila veškerý svůj potenciál,
soustředila se na rozvoj své osobnosti, svého charakteru, měla co
nejvíce přátel a u kluků si hodně všímala, jak se kde chovají - jak se
chovají ke svým přátelům, k malým dětem, starým lidem, ke svým rodičům,
jak o nich mluví a podobně. No, nevím, jestli jsem Ti nějak pomohla.
Vím, první lásky jsou první lásky. Ale aby toho nebylo málo, nasadím Ti
do hlavy ještě jednoho brouka - ať je Ti, kolik chce, pravděpodobně už
někde žije Tvůj budoucí manžel - možná ho už znáš, ale nevíš o tom,
možná ho ještě vůbec neznáš. ALE UŽ DNES MU MŮŽEŠ BÝT VĚRNÁ a můžeš se
připravovat rozvojem sebe sama na to, abys pro něj jednou byla tou
nejlepší manželkou a nejlepší matkou pro Tvé děti. No, asi jsem Ti moc
neporadila - na jednu otázku jsem Ti položila mnoho dalších.... No,
přeji Ti hodně štěstí a moudrosti v rozhodování a celém Tvém životě.
Snad jen ještě jednu věc. Nezapomeň, že jsi naprosto jedinečná a že
Tvoje láska a sexualita má obrovskou hodnotu! S láskou Marcela

Ahoj, děkuji za otázku. Velice mě těší, že takto přemýšlíš a že pro Tebe sex není jen záležitostí exploze hormonů, ale zjevně je spojen se závazkem. Na Tvou otázku sis částečně odpověděl již sám a věřím, že celou odpověď máš v sobě. Sexuolog by Ti odpověděl ale jinak určitě jinak než já. Záleží na tom, z jakého aspektu celou situaci posuzuješ. Předpokládám,. že důvod, proč se takto ptáš, pramení z toho, že svůj vztah chceš budovat v Boží přítomnosti. Odpovím Ti tedy z tohoto pohledu - i když jen částečně. Hlubší porozumění by vyžadovalo celý den povídání - ale už se to plánuje. Určitě je důležité, aby se lidé před vstupem do manželství poznali, aby si hodně povídali a rozvíjeli citovou a sociální složku lidské sexuality. Měli by znát své ideály, sny, touhy, zranění, zklamání, obavy, očekávání, měli by také znát své rodiny. Čím více v tomto ohledu dokážu, čím lépe se naučí komunikovat a čím více si budou vědomi mužsko-ženských rozdílů (Muži jsou z Marsu, ženy jsou z Venuše - doporučuji si přečíst), tím lépe budou připraveni na budoucí manželství a tím i projevy jejich intimity budou stát na pevném základě. Možná se Ti zdá, že Ti neodpovídám na Tvou otázku, ale věř tomu, že odpovídám.... Co se týče projevů intimity, je jistě také důležité, aby partneři měli své společné prožitky - dotyky, hlazení, líbání. Dotyky v intimních partiích jako jsou prsa a pohlavní orgány by ale měly patřit až do vztahu dvou lidí, kteří jsou si navzájem natolik oddáni, že před Bohem stojí jako muž a žena navěky. Ostatní projevy intimity - hlazení, líbání - si pár může dopřávat, ale měl by vědět, nakolik je silný, aby nepodlehl síle lásky a touhy, která je obrovská, ale mimo říši Božích zákonů se může stát zničující. Přeji Tobě i Tvé partnerce hodně lásky, radosti a Božího vedení a požehnání. S láskou Marcela

Tato práce je k dispozici v archivu a knihovně Teol. semináře
Sázava.
Vašek

Je to velice klíčová záležitost a nelze odpovědět dvěma větami. (Bůh stvořil člověka na svůj obraz - jako muže a ženu). Je to alfa omega a většina lidí nerozumí nejhlubší podstatě. Přemýšlím o tom, že bychom mohli zorganizovat nějaké jednodenní setkání na toto téma, které by šlo více do hloubky, kde bych mohla více objasnit i z pohledu Božího ideálu tyto otázky týkající se intimity páru, hranic a podobně. Musela bych si to připravit tak, aby to bylo na míru pro mladé lidi z církve, aby to bylo jasné a zároveň i praktické. Zabývám se tímto tématem poměrně detailně již 18 let. Považuji ho za klíč. Více o setkání, přednášce na toto téma bude brzy oznámeno.
Standard absolutní lásky, t.j. sexuální zdrženlivosti před manželstvím a manželské věrnosti je podstatou obnovy původního Božího ideálu, podstatou požehnání, které Bůh chce dát svým dětem. Prostřednictvím lásky nasměrované na Boha - nemám teď na mysli jen agapé, ale oba typy lásky - agapé a eros - v jednotě a harmonii může sám Bůh přebývat ve vztahu dvou lidí, kteří se tímto stávají spolustvořiteli Božího ideálu tím že ve vztahu lásky nasměrované na Boha, lásky, ve které může Bůh přebývat, jsou obdařeni schopností dát zrození novému životu. Je to to největší tajemství a nejposvátnější pouto mezi člověkem a Bohem. Nevím, jestli se vyjadřuji srozumitelně. Chci tím jen říci, že pro muže i ženu je důležité rozvíjet nejprve svůj osobní vztah s Bohem a ve vzájemném vztahu se dívat jeden na druhého jako na Božího syna/dceru a tím pádem jako na svého bratra/sestru. Když si přečteš dotaz, který jsi mi posla - tak sis v podstatě odpověděla sama. Člověk , který má vztah s Bohem je obdařen vnímavostí vůči Božímu ideálu a v podstatě cítí, když se dostává mimo říši Boží lásky. Vztah mezi mužem a ženou je klíčový - a naše sexualita je klíčem a hranicí mezi Nebem a peklem. Budeš-li mít zájem, jsem otevřena k hlubší spolupráci. S přáním Božího požehnání Marcela

.