Důležité je, že mluvíte o manželství. Tím se mnohé zjednodušuje. Bůh
stvořil muže a ženu tak, jak je stvořil, pro vzájemné potěšení, a
myslím, že i pro svou vlastní radost - podobně jako rodič se raduje ze
svých dětí a z jejich štěstí a radosti. Pohybujeme-li se v manželství,
jakožto v oboustranně hluboce oddaném vztahu muže a ženy (zdůrazňuji, že
to platí POUZE A PRÁVĚ JEN V TAKOVÉMTO VZTAHU!), pak platí, že pohlavní
orgán muže (manžela) patří jeho ženě a naopak, pohlavní orgán ženy
(manželky) patří jejímu manželovi. Tak jako oči máme k tomu, abychom
hleděli jeden na druhého (nemůžeme vidět sami svou vlastní tvář - s
výjimkou zrcadla :-) ), uši k tomu, abychom naslouchali jeden druhému,
tak to platí i o pohlavních orgánech. Nebyli jsme stvořeni sami pro
sebe, ale pro svůj milovaný protějšek, a Bůh touží spočinout v takovémto
vztahu lásky. Potom je záležitostí dvojice, jaké podoby mazlení, laskání
a milování si zvolí. Důležité je, aby zde byla láska, hluboké
porozumění, úcta, posvátnost a Boží přítomnost. Z tohoto pohledu nemusí
být orální sex ničím špatným - ovšem pouze pod podmínkou, že vyhovuje
oběma partnerům. Nebyla bych ale pro sex anální. Neumím to asi
dostatečně vysvětlit - ani duchovně ani odborně. Možná jen tak, že ústa
slouží líbání a líbáme-li i intimní partie partnera, myslím, že je to v
naprostém pořádku. Anální otvor má ale od prvopočátku účel jiný. Je
jedinou možností pro homosexuální partnery - to je ale už jiná kapitola.
A navíc nemá nic společného s Božím účelem stvoření... Bůh stvořil
člověka na svůj obraz - jako muže a ženu je stvořil... Takže přeji hodně
oboustranné fantazie v manželském intimním životě. Snad jen ještě jedno
- člověk, obzvláště alespoň trochu duchovně citlivý, obvykle sám v sobě
cítí, co je a co není správné. Myslím, že neuděláme chybu, budeme-li se
tímto vnitřním kompasem - nebo chcete-li - svědomím, řídit. A to i v
oblasti intimního života. S láskou a přáním Božího požehnání Marcela
Rozehnalová

.

Milý Marťasi!
Velice oceňuji vaši partnerskou moudrost a jasnost v otázce
předmanželského sexu. Naprosto souhlasím s tím, že manželský život
včetně sexuálního by měl být s Božím požehnáním a Boží přítomností.
Co se týče sexu v manželství, nemyslím si, že by byl určen pouze k
plození. V lidské sexualitě se propojuje láska, život, rodová linie, je
nejen darem počít nový život, ale i sdílením nejhlubší intimity s
milovanou bytostí. Je to i radost z této intimity, která je čistá a
posvátná.
Co se týče antikoncepce, nevím, zda jsem schopna vám nabídnout
jednoduchou a jednoznačnou odpověď. K manželskému životu jistě patří i
to, abychom měli děti v době, kdy jsme na ně připraveni. Z hlediska
duchovního se doporučují spíše přirozené metody - tzn. kombinace
sledování bazální teploty, vazkosti děložního hlenu a tuhosti děložního
hrdla. Chce to ale určitou zkušenost. Odborníkem přes tuto metodu u nás
je gynekoložka MUDr. Ludmila Lázničková - CENAP. Je však třeba počítat s
tím, že kromě abstinence je každá metoda zatížena určitým rizikem, tudíž
je dobré mít jasno v tom, zda i přes užívání té které antikoncepce jste
schopni se s eventuelním těhotenstvím srovnat.
Co se týče další antikoncepce - kondom je např. katolickou církví zcela
zavrhován. Duchovně asi není zcela ideální, ale asi lepší než nechtěně a
nevhodně počaté dítě, o které se nastávající rodiče nebudou schopni
řádně postarat. Já osobně bych se proti němu zcela kategoricky
nestavěla. Hormonální antikoncepce - vysoce účinná - sama bych ji
nedoporučovala (i když většina jiných odborníků ano). Důvody - jedním z
mechanismů hormonální antikoncepce je zabránění uhnízdění již
oplodněného vajíčka - tedy časný potrat, který žena jako potrat ani
nevnímá! Z duchovního hlediska tedy již vnější zásah do nového života.
Další důvod proti hormonální antikoncepci je to, že je to nepřirozený
zásah do organizmu ženy a i přes značnou dokonalost preparátů i dnes
někdy - zvláště u žen kuřaček může dojít k cévním komplikacím ve smyslu
trombózy, cévní mozkové příhody apod. Není to sice na denním pořádku,
ale už to, že se to může stát, svědčí o tom, že to asi pro tělo ženy
není to pravé ořechové...
Nitroděložní tělísko - mechanismus je opět zabránění nidace (uhnízdění)
již oplodněného vajíčka.
Takže mám-li shrnout - v manželství si užívejte sexu, jak je libo,
hledejte a nalézejte, co vám bude milé a příjemné. Definitivní
zodpovědnost před Bohem je stejně na vás. Já doporučuji spíše přirozené
metody. Dále pak upřímné srdce před Bohem, společnou modlitbu a
nabídnutí svého plánu. Pozvěte do svého intimního života Boha. Bude se
těšit a radovat s Vámi. Vždyť tak stvořil muže a ženu....

Ale myslím, že vy sami už teď víte, jak na to. Už fakt, že ve svém
vztahu počítáte s Bohem a necháváte si intimitu na dobu, kdy si budete
před Bohem absolutně navzájem oddáni jako manžel a manželka, je dobrým
základem pro vaši společnou budoucnost manželského intimního života. S
přáním Božího požehnání Marcela Rozehnalová

Reakce: Skutečně píšu ze zkušenosti své i svých dětí. Jaksi tomu nerozumím, proč by rodiče, když se jejich dítka ožení nebo vdají a studují při tom, měli přestat se svou finanční podporou. Jsou to přece pořád jejich děti, mají zájem aby dostudovaly a – domnívám se- je to i jejich zákonná povinnost. Pokud jde o otázky č. 4, samozřejmě nemohu něco doporučovat nebo nedoporučovat, když každý případ může být jiný a záleží na mnoha faktorech. Já jsem ve svém příspěvku měl skutečně na mysli případ, kdy vysokoškolští partneři studují v jednom městě, stýkají se velmi často a dynamika vztahů ke sňatku prostě vede. V případě známostí vzdálených několik set kilometrů bude průběh vztahů zase jiný a obecně je takové manželství na dálku je dosti rizikové. Na druhé straně je vzdálenost zkouškou pevnosti vztahů. Pokud nejsou, pak to ani občasná soulož nezachrání. Zaráží mně věta, že by požadavek předmanželské čistoty degradoval manželství na povolení k občasné souloži. Manželství je skutečně něco víc: rozhodnutí, že s tím druhým chci prožít celý svůj život, být mu věrný(á), vychovávat spolu děti, sestárnout spolu, připravovat se spolu na život v Božím království. To si také při sňatku slibujeme. Sex proto není (jen) zábavou, ale i závazkem. Proto jako závazek patří do manželství. Zdraví Petr

Nazdar Kláro! Rozhodla ses vylíčit svůj prožitek lásky a věřím, že jej pociťuješ jako něco jednoznačně pozitivního. Nakonec máš 16 let a nedělala jsi nic protizákonného. A navíc, domníváš se, to dělají všichni. Musím ovšem říct, že já to tak jednoznačně pozitivně nevidím. Mám totiž obavu, že za tři měsíce chození můžeš mít těžko jistotu, že ten, s kým chodíš, je ten pravý do života a že až ti bude třeba 18 budeš mít jiný pohled a jiné představy či požadavky na svého budoucího partnera. V Novém zákoně apoštol Pavel píše křesťanskému sboru v Korintu , že je zasnoubil Kristu a chce mu je odevzdat jako čistou pannu (2 K 11,2.) Je to obrazná řeč, ale ukazuje, jaké byly obyčeje mezi křesťany, pokud šlo o uzavírání manželství. Škoda, že v tvém případě už to tak nebude a možná, že ti to bude jednou líto. Docela by mne zajímalo, jak se na to budeš dívat třeba po několika letech. Jsem ale rád, že jako křesťané máme vždy možnost nových začátků... Petr

Děkujeme a jsme rádi, že můžeme aspoň malinko pomoct

.

Odpověď nám zaslal ThDr. Petr Krynský, který bude jedním z odborných garantů rubriky, v nové podobě www.mladez.netu, na kterou se můžete těšit a která už je téměř v cílové rovince. Dávám tedy otisknout v plném znění následující příspěvek, na který může tazatel buďto přímo reagovat, nebo je možné se s Petrem Krynským spojit osobně – pokud mě bude kontaktovat, rád mu poskytnu kontakt. Na celé téma mám ještě jednu velice dobře zpracovanou studii, ale žel ještě se mi nepodařilo dohnat jejího autora pro souhlas s jejím publikováním na tomto fóru. Přeji všem příznivcům mladez.netu hezké dny ! Vašek Vondrášek

„Milý Václave, pokusím se odpovědět na Tvůj dotaz, ohledně toho, co se v bibli píše o intimním vztahu mezi mladými, zatím neoddanými, lidmi a kdy se již jedná o hřích. Pokud Ti dobře rozumím, ptáš se na otázku předmanželského sexu.

Bude to snad nošení dříví do lesa, ale měl bych začít chválou sexu. Vynalezl ho sám Pán Bůh a dal ho do vínku prvním páru, dokonce s příkazem, aby se plodili a množili. K tomu jim ještě požehnal (Gn 1,28). Asi je k tomu nemusel nutit, neboť člověk byl vytvořen tak, aby po sexu toužil a radoval se z něho. Také nepřehlédněme další zmínku v Gn 4,1, kde čteme, že muž „poznal“svou ženu a ta otěhotněla. Takže sex je také hlubokým prožitkem, kdy poznáváme toho druhého a důsledkem může být (ne nutně vždy) početí nového života. Je to zázrak.

Na druhé straně může být se sexem spojeno mnoho problémů až životních neštěstí. Napadá méně známý příběh se Starého zákona (2 Sam 13 kap). Čteme tam, že Davidův syn Amnón se zamiloval do své krásné nevlastní sestry Támar. Moc se tím trápil. Jeho přítel mu dal lstivou radu, jak Támar získat. Amnón podle jeho rady ulehl na lůžko a dělal se nemocným. Když jej navštívil jeho otec David, řekl mu, že by se uzdravil, kdyby mu Támar osobně připravila pokrm. David tam Támar poslal, jenže Amnón ji znásilnil a poté vyhodil ze svého domu. „Nenávist, kterou pociťoval byla větší než láska, kterou jí miloval“ (v. 15). Támar si posypala hlavu prachem a odcházela s velkým nářkem. Tím tento smutný příběh nekončí. Absolón, vlastní bratr Támar dal Amnána za to, co udělal jeho sestře, zabít. Sám později vyprovokoval vzpouru proti svému otci Davidovi a zahynul při jejím potlačení. Tak už to bývá, že jeden hřích s sebou přináší další a je těžké tento kolotoč zastavit. Jedinou cestou je pak skutečné pokání. Mně v tomto příběhu zaujala reakce Támar na „milostné“ návrhy Amnána (v.12): „Ne, můj bratře, neponižuj mne! To se v Izraeli přece nedělá! Nedopouštěj se té hanebnosti!“ V tu chvíli ještě nešlo o znásilnění, jen o návrh předmanželského sexu, a je to označeno jako „hanebnosti“, „ponížení ženy“, jako něco, co se mezi božím lidem nedělá.

Pán Bůh dal i pro sex určitá pravidla (něco jako návod k použití). A k nim patří, že sex je určen do manželství. Když např. v Izraeli si muž vzal dívku a při svatební noci zjistil, že není panna, mohl jí obvinit ze smilství a pokud se to potvrdilo, dívka byla ukamenována (5M 23,13-21), v případě dcery kněze dokonce upálena (3M 21,9). Tady vidíme, v jakém nebezpečí byla Marie, matka Ježíšova a taky, že ne vždycky se tento drastický zákon realizoval. Pokud muž svedl svobodnou (tj. neprovdanou a nezasnoubenou) dívku, musel zaplatit otci dívky věno a dívku si vzít, pokud s tím její otec souhlasil(2M 22,15). I když nebyli ukamenováni a následný sňatek situaci do jisté míry napravil, přesto to bylo považováno za něco nenáležitého.

Jak to aplikovat dnes, v značně odlišné kulturní situaci? Pochopitelně, nějaké tresty nepřichází v úvahu, často se ovšem člověk potrestá sám. Ale to, že je něco dobré a něco špatné - zůstává. Náš postoj je pak záležitostí naší víry – buď věříme Pánu Bohu, jeho vedení a slovu nebo si myslíme, že víme sami nejlépe, co je pro nás dobré. Podle toho se bude i náš život odvíjet.

Každý vztah, a to i vztah milostný, kdy mladí lidé už spolu „vážně“ chodí, má svou dynamiku. K tomu patří poznávání druhého i po stránce tělesné. Obvykle je to chlapec, který tlačí vztah k větší intimitě a dívka naopak dává tomuto vztahu hranice. Tento proces by měli oba řídit tak, aby den svatební byl současně slavností jejich prvního pohlavního styku. Z toho plyne, že doba chození by neměla být neúměrně dlouhá (snad asi kolem dvou let). Při delší známosti již dospělých lidí se dynamika vztahů dostává do problémů. I v případě vysokoškoláků bych doporučil po dvou až třech letech známosti sňatek s tím, že laskaví rodiče budou tento pár i nadále finančně podporovat, stejně, jako by podporovali svou svobodnou dívku či chlapce. Ušetří si tím všichni zúčastnění mnoho problémů, přerušení studia apod. To, že mladí manželé budou užívat antikoncepci, aby mohli dostudovat, je zde plně na místě..

Nevím, milý Václave, jestli jsem Ti na všechny Tvé otázky odpověděl, vím, že strom života je mnohdy košatější, než teorie, ale tak to vidím já. Zdraví Petr Krynský“

Milý Honzo, děkuji za otázku. Ale nevím, zda Vás moje odpověď uspokojí.
Abych řekla pravdu, nikdy jsem to takto neanalyzovala. Možná bych
odpověděla otázkou: Proč se ptáte? Jak moc záleží na tom, z čeho všeho
čerpá a krystalizuje naše životní zkušenost? Jak moc jsou ony - jak Vy
říkáte - "zdroje" v souladu či rozporu? Možná byste se divil, jak moc
jde odbornost i osobní zkušenost z letité práce s mladými lidmi ruku v
ruce s Božími zákony - ať už zjevenými v Bibli nebo v Božím Principu.
Vzhledem k tomu, že jsem o odpovědi na otázky byla požádána kazatelem
CASD, předpokládám, že tazatelé jsou věřící. Proto možná zazní někdy i
religiózní argument. Může, ale nemusí. Rozhodně to není nutné. Ateistům
bych odpovídala podobně. Snad jen že u věřících může být odpověď
podpořena i argumentem z druhé strany. Nevím, zda jsem Vám odpověděla na
Vaši otázku nebo na otázky, které jsou za ní. Pokud ne, je mi to líto.
Možná to tedy zkusím ještě jednou a jednodušeji: Čerpám ze své
odbornosti, osobní zkušenosti i zkušeností kolegů - lékařů, psychologů,
sexuologů, s nimiž spolupracuji, a z vlastního živého vztahu s Bohem
(poslední je tajemstvím sděleným věřícím - je jedno jaké církve.
Ateisté, nechť zavřou oči a skončí u těch sexuologů :-) ). Přeji srdce
na pravém místě a zdravý rozum. S láskou a v úctě Marcela Rozehnalová

K otázce umělého oplodnění. Pisatel má pravdu - je to
trochu otázka etiky - protože z emryologického hlediska začíná život
okamžikem splynutí vajíčka spermie. In vitro se oplodní několik vajíček,
jen jedno nebo dvě embrya jsou ale ta vyvolená. Která budou žít? O tom
rozhodne los štěstěny! Tento argument by tedy byl proti umělému
oplodnění. Stejně tak jako další, a sice ten, že většinou pro neplodnost
bývá důvod - mám na mysli duchovní - něco jako placení odškodnění za
něco, co se událo v rodové linii možná i několik generací zpátky. Pak je
otázka, má se za každou cenu jít proti - nebo spíše toto odškodnění s
pokorou přijmout? Na druhou stranu zase proti tomu všemu hovoří to, že
takový pár může být vynikajícími rodiči, vychovat úžasného člověka,
který může znamenat mnoho dobrého pro lidstvo i pro Boha (nebo také
pořádného lumpa, kdo ví?). V tomto nemám svůj názor tak zcela
jednoznačně vyhraněný. Dokonce se obávám, že právě toto je otázka, na
kterou nelze dát, jak píše další pisatel, onu jasnou černobílou
odpověď... Myslím, že se to může i případ od případu různit. Jistě bude
záležet i na motivaci páru pro toto rozhodnutí, na jeho postoji vůči
Bohu, jeho zodpovědnosti, s níž budou schopni se za své rozhodnutí
postavit. Nakonec před Bohem stojíme každý sám za sebe...Asi Vás zklamu,
ale nemám jasnou odpověď...

Jinak k citaci z dalšího obsáhlého a řekla bych, že velice rozumného
příspěvku: "*Ak má pani MUDr. M. Rozehnalová na mysli Božie zákony,
ktoré tosú ." Nechtěla jsem pisatele dráždit. Má pravdu, že v Bibli
nenajdeme vše, že vše není černobílé a jednoduché. I když na druhou
stranu ony Boží zákony jsou dost jednoduché. Co je složité, je podle
nich žít. :-) A které že to jsou? Pokud bych měla odpovědět (i když
myslím, že na mě tato otázka nebyla vznesena), odpověděla bych slovy
jednoho tesaře: "Hledejte a naleznete..." :-)

Marcela